záchvatové přejídání

No je to fakt stejně to prostě přijde a v té chvilce si říkám, to je v pohodě.. ale potom to přijde :/ ty výčitky a zase všechno dokola

nesmíš na to myslet, na to že to příjde..

Snažím se :/ už dokonce i vím, kde asi tak dělám chyby v jídelníčku.. teď jenom se jich zbavit... zjistila jsem, že jím málo tuku :/ skoro žádný.. pokud tedy ten den nesním čokoládu

však se nesmíš ničemu extra vyhejbat hezky pestrá strava

Ach jo... zase jsem se přejedla... vážím už 61 kilo na 170... už nevím co mám dělat, nic nepomáhá... co bych dala za anorexii ?

Myšlenky na to, že bys přestala jíst úplně, ti možná vydrží půl hodiny, ale tvoje mysl si to znovu zapamatuje, připomene ti to a bude to ještě horší . Věř mi, mě to rozhodně nepomohlo.
Je to proces - nečekej, že si řekneš a dost, už se nepřejím, a opravdu to tak bude. Buď vděčná za každý den, co se nepřejíš, a ta délka se bdue prodlužovat .

snažím se, každý den.. ale ty víkendy jsou nejhorší ! chápu, že když se toho chci zbavit, tak musím přestat myslet na jídlo, ale jak mám zhubnout, když bez hlídání jídla se to neobejde... je to začarovaný kruh a já se v něm pořád točím, jeden den jsem šťastná, že jsem to zvládla, ale když si potom stoupnu na váhu a zjistím, že jsem zhubla za celý týden bez přejídání "jenom" půl kila, tak se ten den prostě najím k prasknutí.. nevím jestli v tom je nějaká logika nebo tak, ale už se v ničem nevyznám... možná se bojím i zhubnout, aby mi zase všichni okolo nezačali říkat, že jsem anorektička a i rodiče, aby s tím nezačali otravovat a tak vždycky to co "zhubnu" hnedka ten den zase doženu a ještě něco navíc :/ jsem z toho nešťastná, moje váha se pořád zvyšuje ...

Záchvatovým přejídáním jsem si prošla, po půl ročním hladověním. Byla jsem schopná vyjíst celou lednici, dokud mi nebylo opravdu zle, jedla jsem slaný, sladký, plácala. Začala přibírat, to ve mně vyvolávalo ještě větší zoufalství, tak jsem zkoušela zvracet.
Asi tak čtvrt roku to trvalo a nakonec se to samo srovnalo, rozhodla jsem se, že na postavu a hubnutí kašlu, jedla normálně a dala si pauzu.
Teď je to přes dva roky a já dostala sílu s tou postavou konečně něco dělat, ale už nikdy nehladovět a když mám na něco chuť, tak si to dám.

kikitynkar napsal:

Ach jo... zase jsem se přejedla... vážím už 61 kilo na 170... už nevím co mám dělat, nic nepomáhá... co bych dala za anorexii ?

Co blázníš prosimtě? máš naprosto normální váhu tak za tu poslední větu bych ti dala facku, ale fuj, tohle teda neříkej.. Je možný, že už to máš jako zlozvyk to přejídání, čim dřív s tim začneš něco dělat tim líp neříkej si, že to nejde, prostě to vydrž, zkus to aspoň jeden den překonat.. Myslíš na jídlo a už tě to svádí rovnou si pro něco jít? Tak jednoduše nechoď a nějak se zabav, odpoutej myšlenky, třeba si pusť do sluchátek hudbu a zpívej nebo cokoliv jiného, je tolik možností aneb když se chce tak to jde

kikitynkar napsal:

snažím se, každý den.. ale ty víkendy jsou nejhorší ! chápu, že když se toho chci zbavit, tak musím přestat myslet na jídlo, ale jak mám zhubnout, když bez hlídání jídla se to neobejde... je to začarovaný kruh a já se v něm pořád točím, jeden den jsem šťastná, že jsem to zvládla, ale když si potom stoupnu na váhu a zjistím, že jsem zhubla za celý týden bez přejídání "jenom" půl kila, tak se ten den prostě najím k prasknutí.. nevím jestli v tom je nějaká logika nebo tak, ale už se v ničem nevyznám... možná se bojím i zhubnout, aby mi zase všichni okolo nezačali říkat, že jsem anorektička a i rodiče, aby s tím nezačali otravovat a tak vždycky to co "zhubnu" hnedka ten den zase doženu a ještě něco navíc :/ jsem z toho nešťastná, moje váha se pořád zvyšuje ...

Promiň, ale jde vidět, že ještě nejsi vyléčená.. Proč si proboha hlídáš váhu? máš jí úplně v pohodě a nepotřebuješ zhubnout! proč chceš hubnout? jsi se sebou nespokojená? máš malé seběvědomí? nejsi jediná, nikdo není 100% spokojený, ale řešit to takhle, ještě k tomu úplně zbytečně.. jinak pro info půl kila za týden je zdravý úbytek váhy, ale o to se vůbec nestarej.. Buď ráda, že jíš,že funguješ, že žiješ! vzpomeň si jak si předtím vypadala, troska, která sotva vyšla schody, každý na tebe divně koukal, jo možná se ti to líbilo, ale komu si se líbila ty? Jak kdyby jsi vyšla z koncentračního tábora, ne, nevyšla, ty jsi v něm pořád byla, uvězněná myšlenkami, v bludném kruhu, který neměl konec. Jak dlouho by jsi asi ještě vydržela, než by jsi umřela? Stojí to za to? Umřít jen pro to aby jsi se sama sobě líbila, aneb kostra, která leží na posteli a už sotva kouká? Opravdu by to takhle dopadlo, neříkej, že ne, sama to moc dobře víš. Opovaž se k tomu vracet, nekaž si mládí a celý život. Jsou rozhodně mnohem hezčí věci, kterýma ten život můžeš naplnit. Jsou lidi, kteří jsou nemocní a nemůžou za to. Co by dali za normální život ? Ty ho máš, jen si ho asi dostatečně neceníš a proto budeš radši takhle blbnout a ničit si ho, dobrovolně..

Ifa napsal:

Záchvatovým přejídáním jsem si prošla, po půl ročním hladověním. Byla jsem schopná vyjíst celou lednici, dokud mi nebylo opravdu zle, jedla jsem slaný, sladký, plácala. Začala přibírat, to ve mně vyvolávalo ještě větší zoufalství, tak jsem zkoušela zvracet.
Asi tak čtvrt roku to trvalo a nakonec se to samo srovnalo, rozhodla jsem se, že na postavu a hubnutí kašlu, jedla normálně a dala si pauzu.
Teď je to přes dva roky a já dostala sílu s tou postavou konečně něco dělat, ale už nikdy nehladovět a když mám na něco chuť, tak si to dám.

Však to je taky normální, tělo si pak chce co nejrychleji doplnit všechny potřebné látky, které se mu tak dlouho nedostávaly je super, že si to zvládla a teď jdeš jiný, lepším směrem přesně tak, hladovění je to nejhorší co může být, k ničemu to dobré není

Já vím, je to všechno jedna veliká blbost, psala jsem to po přejedení a to mám vždycky strašné myšlenky, nejsem vyléčená, vím to, ale bojím se, že tohle vyléčí jedině čas, vážím se, protože se toho čísla bojím, je to možná i trošku zlozvyk, ano uznávám.. ale nejde jenom o váhu, cítím to i na sobě, že jsem přibrala, mám více tuku na břiše, když si sednu tak je to horší než to bylo já ani nevím co vlastně chci, ano je jasné, že nechci být vychrtlá, ale nechci být ani tlustá :/ bojím se, že se zase vrátím tam kde tohle všechno vlastně začalo... měla jsem nadváhu a jídlo bylo moje jediné potěšení hubnout ani nechci.. jenom se chci zbavit toho tuku a více vysportovat postavu, ale nevím jak na to ( všude okolo jsou různé "rady" jak zaručeně zhubnout a mně už z toho všeho jde hlava kolem :/ nechápu jak se může jíst hodně a ještě k tomu hubnout ? nebo ne hubnout, ale zbavit se tuku a nabrat svaly ? nechápu to...

kikitynkar napsal:

Já vím, je to všechno jedna veliká blbost, psala jsem to po přejedení a to mám vždycky strašné myšlenky, nejsem vyléčená, vím to, ale bojím se, že tohle vyléčí jedině čas, vážím se, protože se toho čísla bojím, je to možná i trošku zlozvyk, ano uznávám.. ale nejde jenom o váhu, cítím to i na sobě, že jsem přibrala, mám více tuku na břiše, když si sednu tak je to horší než to bylo já ani nevím co vlastně chci, ano je jasné, že nechci být vychrtlá, ale nechci být ani tlustá :/ bojím se, že se zase vrátím tam kde tohle všechno vlastně začalo... měla jsem nadváhu a jídlo bylo moje jediné potěšení hubnout ani nechci.. jenom se chci zbavit toho tuku a více vysportovat postavu, ale nevím jak na to ( všude okolo jsou různé "rady" jak zaručeně zhubnout a mně už z toho všeho jde hlava kolem :/ nechápu jak se může jíst hodně a ještě k tomu hubnout ? nebo ne hubnout, ale zbavit se tuku a nabrat svaly ? nechápu to...

Zkus se nějaký čas nevážit, úplně na to zapomeň, ignoruj váhu vysportovanou postavu, ale nezískáš hladovkama musíš prostě trošku posilovat a zdravě jíst, to je celé tajemství nechápeš to? vždyť je to logické, když cvičíš, spaluješ a proto potřebuješ víc jíst, aby se z čeho měli ty svaly také udělat, ze vzduchu se nevytvoří navíc pokuď by si jedla málo při cvičení, začala by jsi pomalu, ale jistě svoje tělo ničit.. Taky jsem měla problém, že na mě všude vyskakovaly reklamy na hubnutí atd. ale musíš se opravdu naučit s tim žít, tohle už se nezmění, taková je prostě doba jde jen o zvyk, opravdu jak říkáš chce to hodně času řekněme, že je to taky forma závislosti, stejně tak jako léčení alkoholici, taky to mají těžké, ani do společnosti nemůžou, kamkoliv se podívají vidí hrozbu mají strach, ty máš taky strach a nejen z toho čísla že? Jenže strach je od toho aby se překonával nikdo od tebe samozřejmě nečeká, že ze dne na den změníš myšlení a sama sebe, ale i malý krok je pokrok, je jedno kde začneš, jestli ignorováním váhy, odstrkováním negativních myšlenek (nejdůležitější je s těmihle myšlenkami bojovat, vždy když příjde ta špatná, zastavit jí a říci si ne, nechci být tam kde předtím.. uvědomit si ty dobré věci) atd. to půjde, neboj

Problém je, že já tohle všechno vím, ale nedokážu to požít v praxi :/ prostě si myslím, že moje tělo je nějak "záhadně" jiné a na něj tohle nikdy nebude fungovat a bude pořád jenom tučné ! je to sice logické, ale poslední dobou v tom mám čím dál tím větší guláš ...takže mám jíst "hodně" ne se přejídat (v rámci možností) a ty tuky se tím cvičením budou pálit ? zdá se mi to až moc jednoduché a zvláštní.. hodně jídla=málo tuku ? docela nelogické ale někde vzadu v hlavě vím, že je to tak asi správně .. jenom to začít používat :/ možná se tohodle všeho bojím a proto radši zůstávám u toho co znám.. a to je přejídání.. i když to nikam nevede... ono vlastně ta váha není opravdu pro mě až tak důležitá, ale třeba na cm vidím, že jsem přibrala 2-3 cm v pase ://

Opravdu si myslíš že je to tuk? Aby si přibrala tolik tuku musela by ses přejídat každý den od rána do večera tak týden a nic necvičit. Ono když se přejídáš, tak se ti zvětšuje žaludek, proto máš větší břicho a hold taky víc je vidět ten tuk, který tam byl už před tím. O Vánocích jsem se dost přecpávala, každý den, ale taky sem každý den šla běhat, přibrala jsem jedno kilo, ale připadala jsem si jak kdybych přibrala pět. Měla jsem v pase za tři týdny pomalu o 4 cm více. Co jsem se zas začala krotit, vrátila se do svého režimu, do týdne mi břicho splasklo. A opravdu nevěřím, že bych byla schopná za týden zhubnout v pase 4 cm tuku.
No a s jídlem, já pořád bojuju, taky můj mozek nechce pochopit, že mám jíst častěji. Jsem ráda, že jsem pokročila alespoň v tom, že snídám, svačím a obědvám. Pak to jde ale z kopce, většinou už jen večeřím a něco lehkého. Někdy si ani tu večeři nevezmu I když teď jsem si nakoupila tmavý chleba a prostě aspoň ten jeden krajíc s něčím prostě sním

No já už se v sobě nevyznám a opravdu jsem něco přibrala asi 2-3 kila a je to vidět i na cm... :/ bohužel... jsem se zase dnes přejedla.. možná ke to i tím, že ve škole mám hlad a pak přijdu domů a prostě sním všechno na co přijdu... no cvičím sice každý den, ale tak nějak se vždycky toho jako bojím... musím se do toho hodně nutit a tím víc i jím... hodně to na sobě pozoruji, že když jsem začala takhle cvičit, přejídání se vrátilo... vždycky se nacpu k prasknutí a až potom jdu cvičit...jako kdyby se mi do toho opravdu nechtělo a nějaký "hezký" pocit si přivodím tím jídlem, i když jenom na chvilku a pak přijdou výčitky a jdu cvičit... tvůj problém bych chtěla mít :/

Popisuješ úplně všechny fáze, jaké jsem kdy měla já. Jak jsem psala dřív, dost mi pomohla ta knížka, propojení psychiky a těchto pocitů je zajímavé. Ale zlom asi nastal ve chvíli, kdy jsem se rozhodla přestat hubnout! Zvýšila jsem příjem, o hodně, třeba dopoledne ve škole mám klidně 2-3 svačiny podle toho, jak jsme dlouho, a jestli tam mám ráno nějaký sport. Kamarádky se diví, že tak moc jím, a věř mi, i mě to bylo chvíli proti srsti, stejně tak váha nic neukazuje, ale tělo vypadá líp, přestává si stěžovat.
Našla jsem si prioritu - mít ZDRAVÉ tělo. Mám problémy se železem, takže pro mě byl boj začít opět jíst maso, ale povedlo se. Protože vím, že chci zdravé, pěkné, vypracované tělo. To nedosáhnu tím, že budu hubnout. To dosáhnu tím, že si urovnám psychiku, nastolím harmonii, budu se o tělo starat, správně jíst a cvičit.
Občas mi přijde nespravedlivé, že kamarádky celé dopoledne skoro nic nejí, nebo sní balíček sušenek, chipsů na posezení. Občas z toho mám depku, takže si i já vezmu něco nezdravého, mám tendeci se přejíst, někdy to nezvládnu a přejím se - ale vždycky si vzpomenu, že se nestarám o ně, ale o sebe. O svoje tělo. Proč ubližovat vlastní schránce? Tenhle život strávíš v ní. Najdi rovnováhu . Zamiluj se do sebe. Určitě budeš mít dny, kdy se budeš nenávidět - ale je vážně tak špatná si občas říct, že vypadáš vážně pěkně? Pochválit se? Třeba by ti to pomohlo. Ocenit se.

Od zítřka to vyzkouším snad to půjde, ale z doby anorexie se bojím, že přiberu, když budu jíst "normálně" to mi v hlavě zůstalo, bohužel.... a bojím se, že budu přibírat i po normální stravě...a tobě se podařilo potom zhubnout ? jak si to přestala řešit ?

kikitynkar napsal:

Problém je, že já tohle všechno vím, ale nedokážu to požít v praxi :/ prostě si myslím, že moje tělo je nějak "záhadně" jiné a na něj tohle nikdy nebude fungovat a bude pořád jenom tučné ! je to sice logické, ale poslední dobou v tom mám čím dál tím větší guláš ...takže mám jíst "hodně" ne se přejídat (v rámci možností) a ty tuky se tím cvičením budou pálit ? zdá se mi to až moc jednoduché a zvláštní.. hodně jídla=málo tuku ? docela nelogické ale někde vzadu v hlavě vím, že je to tak asi správně .. jenom to začít používat :/ možná se tohodle všeho bojím a proto radši zůstávám u toho co znám.. a to je přejídání.. i když to nikam nevede... ono vlastně ta váha není opravdu pro mě až tak důležitá, ale třeba na cm vidím, že jsem přibrala 2-3 cm v pase ://

To už je, ale jen na tobě, jestli se postavíš na nohy a začneš bojovat, nebo se v tom budeš plácat dál. Myslím, že my jsme ti tu dali hodně rad, a je opravdu jen na tobě jestli začneš něco dělat, nebo ne. Dokopat tě nemůžeme, je to tvůj život. Každý svého života strůjce sám . Hodně jídla málo tuku? co považuješ za hodně jídla? Když budeš jíst pravidelně 5x denně, nemusíš mít ty porce obří navíc když nebudeš jíst tučný jídla (nemyslim úplně vynechat tuk..) tak opravdu není co přibrat, pokuď ještě k tomu cvičíš cm se přibírají třeba i tím, že se ti napumpují svaly a zvětšuje se tím objem toho jsem se taky na začátku bála, změnit zajeté koleje, ale věř mi, překonej ten strach a pak uvidíš, že to bude stát za to. Život je změna, tak proč být pořád zaseklá na jednom bodě?

Martulina Bambulina napsal:

Opravdu si myslíš že je to tuk? Aby si přibrala tolik tuku musela by ses přejídat každý den od rána do večera tak týden a nic necvičit. Ono když se přejídáš, tak se ti zvětšuje žaludek, proto máš větší břicho a hold taky víc je vidět ten tuk, který tam byl už před tím. O Vánocích jsem se dost přecpávala, každý den, ale taky sem každý den šla běhat, přibrala jsem jedno kilo, ale připadala jsem si jak kdybych přibrala pět. Měla jsem v pase za tři týdny pomalu o 4 cm více. Co jsem se zas začala krotit, vrátila se do svého režimu, do týdne mi břicho splasklo. A opravdu nevěřím, že bych byla schopná za týden zhubnout v pase 4 cm tuku.
No a s jídlem, já pořád bojuju, taky můj mozek nechce pochopit, že mám jíst častěji. Jsem ráda, že jsem pokročila alespoň v tom, že snídám, svačím a obědvám. Pak to jde ale z kopce, většinou už jen večeřím a něco lehkého. Někdy si ani tu večeři nevezmu I když teď jsem si nakoupila tmavý chleba a prostě aspoň ten jeden krajíc s něčím prostě sním

Tak to je logické, když si roztáhneš trochu žaludek, automaticky se ti vypoukne trochu ven Opravdu si to zkus hlídat, pravidelná strava je důležitá, když má organismus pravidelný příděl tak si zvykne a díky tomu se ti zrychlí metabolismu já taky kolikrát nemám hlad, ale stejně si něco k jídlu dám, aby nejelo tělo na prázdno

kikitynkar napsal:

Od zítřka to vyzkouším snad to půjde, ale z doby anorexie se bojím, že přiberu, když budu jíst "normálně" to mi v hlavě zůstalo, bohužel.... a bojím se, že budu přibírat i po normální stravě...a tobě se podařilo potom zhubnout ? jak si to přestala řešit ?

V nemocnici si přibírala jen proto, že tam ti dávali opravdu velké porce, takže normální stravy se rozhodně nemusíš bát. Překonej to... Akorát mi teď nejde do hlavy, proč tu píšeš tohle (vyznívá to jako by jsi naopak nejedla) a nad tím píšeš hned o přejídání..?

V nemocnici, jsem přibírala hlavně, protože jsem jedla i mimo, když jsme měli vycházky a pila za den třeba 2,5 litru sladkého pití (Fanta, Coca-Cola, Sprite, džusy) jinak bych potom už moc nepřibírala, jde spíš o to, že jsem nikdy nedokázala jíst normálně.. nevím vlastně jak to má vypadat.. jako mladší jsem jedla pořád hodně, měla jsem nadváhu a byla 2x v Poděbradech v lázních, ale vždycky jsem přijela domů a nabrala jsem vše zpátky a až potom se to nějak otočilo a já začala hubnout, když jsem se vrátila z nemocnice, hubla jsem zase, protože jsem neuměla jíst tak jak bych měla a potom zase přejídání.. nikdy jsem si váhu vlastně nedržela... proto se vždy držím (bohužel) toho co alespoň trošku umím, nejdřív přejídání, potom hubnutí a teď zase přejídání :/ a když jím zrovna "normálně" a moc se nepřejídám tak jím pořád stejné jídlo, většinou, málo kdy jím něco jiného (taky zvyk z anorexie) proto jsem to psala ...

Seasha napsal:

Tak to je logické, když si roztáhneš trochu žaludek, automaticky se ti vypoukne trochu ven Opravdu si to zkus hlídat, pravidelná strava je důležitá, když má organismus pravidelný příděl tak si zvykne a díky tomu se ti zrychlí metabolismu já taky kolikrát nemám hlad, ale stejně si něco k jídlu dám, aby nejelo tělo na prázdno

Snažím se, jenže zrovna teď je blbé období, kdy jsem přibrala jak na váze tak na cm a prostě se něco donutit jíst je strašně těžké, ač vím, že bych měla. Tak aspoň jsem do sebe dnes nasoukala chlebový rohlík

kikitynkar:
A jak jíš dopoledne, jaký máš oběd? Začínám mít pocit, že moc přes den nejíš a pak si tělo prostě řekne o nášup a přejíš se. U mě přejídání je většinou z tohodle důvodu, že jsem jedla málo. Zkusila bych tebou opravdu pořádně jíst dopoledne, většinu příjmu si narvat do dopoledne a oběda, pak už lehké svačinky. Můj plán byl takový, zatím ty lehčí jídla odpoledne váznou. Jenže já jsem taky strašně líná v kuchyni si něco vymyslet a natož pak uvařit A hlavně se toho nebát, většinu toho co sníš dopoledne stejně "vychodíš".

Jsem vám za to taky moc vděčná, že se mi snažíte pomoct !! ) jinak můj jídelníček (plus mínus) : snídaně : ovesní kaše s oříšky- 60g - 125g tvarohu a skořice, svačina: kaiserka s perlou a plátkem šunky, miska zeleniny, oběd: někdy ve škole ještě nějaká celozrnná houska s něčím a nebo až potom doma a to je potom buď rovnou přejídání a nebo třeba, talířek zeleniny, pečivo s něčím a tvaroh s kakaem, jak kdy... a když je to přejídání tak většinou se to pohybuje i něco kolem 10000 kj :/ nevařím si právě taky nic teplého, málokdy, protože když přijdu domů mám už takový hlad :/ a ani nevím co bych si měla pořád vařit :/ a takovýhle jídelníček mám většinou každý den, kromě toho s přejídáním a večer potom ještě normálně jím (když nejsem přejezená a je to ten normální den) pečivo s něčím, zeleninu a cottage

kikitynkar napsal:

V nemocnici, jsem přibírala hlavně, protože jsem jedla i mimo, když jsme měli vycházky a pila za den třeba 2,5 litru sladkého pití (Fanta, Coca-Cola, Sprite, džusy) jinak bych potom už moc nepřibírala, jde spíš o to, že jsem nikdy nedokázala jíst normálně.. nevím vlastně jak to má vypadat.. jako mladší jsem jedla pořád hodně, měla jsem nadváhu a byla 2x v Poděbradech v lázních, ale vždycky jsem přijela domů a nabrala jsem vše zpátky a až potom se to nějak otočilo a já začala hubnout, když jsem se vrátila z nemocnice, hubla jsem zase, protože jsem neuměla jíst tak jak bych měla a potom zase přejídání.. nikdy jsem si váhu vlastně nedržela... proto se vždy držím (bohužel) toho co alespoň trošku umím, nejdřív přejídání, potom hubnutí a teď zase přejídání :/ a když jím zrovna "normálně" a moc se nepřejídám tak jím pořád stejné jídlo, většinou, málo kdy jím něco jiného (taky zvyk z anorexie) proto jsem to psala ...

Hmm, to je opravdu těžké. Musíš najít zlatou střední cestu, prostě zkoušet a zkoušet co ti bude nejvíc vyhovovat, jak na to bude tělo reagovat Copak u vás doma nikdo nejí normální stravu? Zkus to okoukat rozhodně nejen pořád to samé, opět je tu ten strach, já vím, ale děláš to pro sebe, ty chceš být zdravá, šťastná a volná od jídla